Mgr. Matěj Grödl, BSc., zakladatel advokátní kanceláře Grödl Law Office s.r.o.
Stanovení okamžiku doručení elektronické komunikace z právního hlediska může být ovlivněno různými faktory. Jednodušší jsou případy, kdy odesílatel od adresáta obdrží potvrzení o doručení zprávy nebo dodejku. Co však platí v situacích, kdy odesílatel žádné potvrzení o doručení nemá? Lze pak vůbec elektronickou písemnost považovat za doručenou?
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), stanovuje základní pravidla pro doručování písemností ve vztazích mezi nepřítomnými osobami v ustanovení § 570 a následujících. Tato ustanovení platí i pro doručování elektronických dokumentů. Podle zákona platí, že právní jednání nabývá účinnosti ve chvíli, kdy dorazí do dispoziční sféry adresáta, a pokud adresát záměrně doručení zmaří, považuje se zpráva za doručenou.
Doručení do „dispoziční sféry“ adresáta
Aby byla písemnost v elektronické podobě řádně doručena, musí se dostat do tzv. dispoziční sféry adresáta – tedy do momentu, kdy adresát má objektivní možnost se s ní seznámit. Pro doručení není nutné, aby adresát písemnost skutečně četl, stačí, aby k ní měl přístup. Za dispoziční sféru lze považovat například běžně používanou e-mailovou schránku adresáta, nikoli však libovolnou e-mailovou adresu, kterou má adresát zřízenou.
Důkazní břemeno doručení však nese odesílatel. Jak ale odesílatel v případném soudním sporu (např. o platnosti výpovědi zaslané elektronicky) prokáže, že adresát danou e-mailovou schránku skutečně používá? Jednou z možností může být doložení předchozí komunikace mezi adresátem a odesílatelem prostřednictvím této schránky. Ideální je, pokud smlouva přímo určuje konkrétní e-mailovou adresu pro doručování. V takovém případě platí, že doručení na tuto adresu je platné bez ohledu na to, zda adresát tuto schránku aktivně používá.
Okamžik doručení
Projev vůle lze považovat za doručený ve chvíli, kdy se adresát seznámí s obsahem nebo má možnost se s ním seznámit. U elektronických dokumentů to obvykle nastává během obvyklé denní doby, kdy adresát kontroluje svou e-mailovou schránku. Pokud je například e-mail odeslán ve 23:59 určitého dne, bude za okamžik doručení považováno až ráno či dopolední hodiny následujícího dne. Rozdílně ale e-mail odeslaný ve 3:00 bude považován za doručený ráno téhož dne.
Při posouzení okamžiku doručení je nutné zohlednit individuální okolnosti konkrétního případu a poměry adresáta. Samotný fakt, zda se adresát seznámí s písemností, není pro doručení rozhodující – okamžik doručení totiž nezávisí na tom, zda adresát projeví vůli k přečtení zprávy.
Smluvní fikce doručení
Datové schránky mají při doručování elektronické komunikace zvláštní postavení. Zpráva doručená do datové schránky je považována za doručenou v okamžiku, kdy se do schránky přihlásí oprávněná osoba. Pokud se do datové schránky nikdo nepřihlásí během 10 dní od dodání zprávy, platí, že dokument byl doručen posledním dnem této lhůty. U datových schránek tak platí tzv. fikce doručení, která se nově vztahuje i na soukromoprávní doručování. Tato fikce u e-mailů neplatí, což činí doručování zásadních dokumentů bezpečnějším prostřednictvím datové schránky než e-mailem.
Nabízí se otázka, zda lze podobnou fikci doručení sjednat i pro jiné formy elektronického doručování (včetně e-mailu). Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1287/2018 z 4. 3. 2020 sjednávání takových fikcí mezi soukromými subjekty vyloučil, protože fikce a právní domněnky mohou být založeny pouze zákonem. Následně však Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1001/2021 ze dne 23. 3. 2022 uvedl, že „ujednání stran v soukromoprávní smlouvě, jež pro vyjádření určitého jimi předvídaného právního následku užily určitá typová sousloví (např. „považuje se“, „má se za“, „platí, že“), která v právních normách zpravidla naznačují, že jde o tzv. právní domněnky či právní fikce, nejsou pouze z tohoto důvodu neplatná. Je třeba i u takových ujednání v každém jednotlivém případě zkoumat, k jakému právnímu následku vůle stran směřovala, a zda takové ujednání není vzhledem ke konkrétním okolnostem věci zákonem zakázáno nebo se příčí dobrým mravům. Při posouzení, zdali takové ujednání je v rozporu se zákonným zákazem nebo se příčí dobrým mravům, je třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, co je obsahem daného ujednání. Současně je třeba hodnotit i právní postavení stran, v jakém ujednání uzavřely, zdali jde o rovnovážný vztah stran, např. podnikatelů, případně zdali jde o vztah podnikatele na straně jedné a slabší strany na straně druhé, ať už spotřebitele nebo podnikatele slabší strany.“
Tento rozsudek umožňuje jistou flexibilitu při sjednávání fikce doručení, avšak s tím, že by bylo nutné každou situaci posuzovat individuálně, což může být pro právní jistotu ve smluvních vztazích komplikací.
Závěr
Určení okamžiku doručení elektronické písemnosti může být někdy nejasné. V každém případě je vhodné ve smlouvách sjednat konkrétní e-mailové adresy pro elektronické doručování a, pokud možno, upřednostnit doručování prostřednictvím datové schránky, u které fikce doručení platí.
V případě jakýchkoli Vašich dotazů týkající se dané problematiky se na nás neváhejte obrátit.
Mgr. Matěj Grödl, managing partner: matej@groedl.cz
Tereza Dočekalová, právní asistent: tereza.docekalova@groedl.cz
W: www.groedl.cz
E: law-office@groedl.cz
T: +420 724 313 057