Prorogační doložka je smluvní ujednání, kterým si smluvní strany v rámci mezinárodního či vnitrostátního soukromého práva určují soud, jenž bude rozhodovat jejich případné spory. V českém právu je tato možnost zakotvena zejména v § 89a občanského soudního řádu (pro vnitrostátní vztahy), v mezinárodním kontextu pak hraje klíčovou roli Nařízení Brusel I bis (Nařízení (EU) č. 1215/2012).
Smyslem prorogační doložky je zvýšení právní jistoty a předvídatelnosti. Strany si mohou zvolit soud podle své preference – ať už z důvodu jazykového, geografického, nebo kvůli větší důvěře v určité soudnictví. V rámci EU přitom platí, že dohoda o volbě soudu musí být uzavřena alespoň jednou stranou v členském státě EU a musí mít písemnou či jinak doložitelnou formu.
Aby byla prorogační doložka platná, musí být dostatečně určitá – musí jasně vymezit konkrétní soud nebo soudy určitého státu. Pokud taková doložka chybí nebo je neplatná, uplatní se obecná pravidla o příslušnosti podle místa bydliště žalovaného či jiných kritérií.
Pozornost je třeba věnovat i tomu, že prorogační dohody nejsou přípustné ve všech typech sporů. Například ve věcech týkajících se výlučné příslušnosti (např. věcná práva k nemovitostem) či spotřebitelských a pracovních sporů je smluvní volba soudu buď zcela vyloučena, nebo významně omezena ve prospěch slabší strany.
V praxi je důležité, aby prorogační doložky byly formulovány jednoznačně a v souladu s právními předpisy, jinak hrozí jejich neúčinnost. Správně navržená doložka však může představovat významný nástroj k ochraně právní jistoty a efektivnímu řešení sporů.
V případě jakýchkoli Vašich dotazů týkající se dané problematiky se na nás neváhejte obrátit.
Mgr. Matěj Grödl, BSc. managing partner: matej@groedl.cz
T: +420 724 313 057